http://light-in-my-soul.blog.cz/ cs <div>* květen 2010</div><div>+ 15.8.2011</div><div><br /></div><div>Chybíš nám, prdelko.</div><div><br /></div><div><img width="4000" height="3000" src="http://nd05.jxs.cz/178/337/7331015e69_78983242_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Je mi smutno.</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1108/odpocivej-v-pokoji http://light-in-my-soul.blog.cz/1108/odpocivej-v-pokoji Tue, 16 Aug 2011 23:05:54 +0200 <div>Naše malá kočičí milovnice adrenalinu, která se moc ráda procházela po balkonovém parapetu o šířce asi 5 centimetrů včera uklouzla a spadla na beton z pátého patra. Samozřejmě jsme se okamžitě sebraly a vezly naší malou Whiskie na veterinu. Vůbec jsme netušily co jí je. Chodila. Ale čůrala krev a bůh ví proč (možná šokem) strašně slintala. S mámou obě ubrečené jsme čekaly, co řekne ultrazvuk. Pan veterinář nás i bez placení okamžitě poslal do veterinární nemocnice, že prý má protrhlý močový měchýř a že se jí břicho plní buď krví a nebo močí. Na druhé veterině jí udělali rentgen. Kupodivu neměla nic zlomeného kromě dvou žeber, která ale sama správně srostou i bez napravování. Napojili jí na kapačku a odsáli vzduch, který se jí udělal u srdíčka. A poslali nás domů s tím, že ráno si jí v 10 vyzvedneme.</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Nespaly jsme a v jednu ráno nám volala paní veterinářka, že Whiskinku musí operovat. Po dvou hodinách nám zavolali, že jí vzali celou slezinu, kousek žlučníku a že má pochroumaný močák, který by se ale měl dát dohromady sám. A plíce. Že se jí stále dělá vzduchová kapsa u srdce a když se to do večera nějak nezlepší, budou operovat plíce. Celé to ještě komplikuje krev, které ztratila hodně, a prý kočky transfúze snášejí hodně špatně.</div><div><br /></div><div>A co dál, další operace bude stát 8 000,-. Jestli budou operovat znovu, tak asi do konce roku budeme jíst jen chleba se solí, protože 20 000,- jen tak je dost zápřah. Ale dala bych jim třeba milion, jen aby mi jí zachránili.</div><div><br /></div><div>Tak se teď modlím, aby přežila. Kočička moje milovaná.</div><div><br /></div><div>Přikládám malou koláž z jejích kotěcích let, protože jsem zjistila, že žádnou aktuálnější fotku v počítači nemám. Hned co se vrátí, budu fotit jak divá.</div><div><br /></div><div><img width="500" height="500" src="http://nd05.jxs.cz/167/732/6bd698f9b4_78808526_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Držte jí prosím všichni palce, ať se z toho vyhrabe, špuntík.</div><div><br /></div><div>Alexys</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1108/den-s-nadechem-smutku-a-slz http://light-in-my-soul.blog.cz/1108/den-s-nadechem-smutku-a-slz Alexys Thu, 11 Aug 2011 14:01:43 +0200 <div>Poslední díl Harryho už mám dávno za sebou. Všem, kteří váhají doporučuji film shlédnout, je to nejlepší díl ze všech osmi. :) Velmi smutný díl, ale i nějaký ten vtip se tam vešel, jinak bych snad brečela úplně celý film. Byla jsem tam s kamarádkou. Dívala se na mě divně, když jsem si sundala 3D brýle a pod nimi měla rozmazanou řasenku přes celé oči. Ale pro mě to byl opravdu smutný zážitek, poslední díl příběhu, na kterém jsem vyrůstala. První kniha, kterou jsem přečetla. Příběh, který i tak nějak spojoval mě a mého tátu, kterému se Harry také moc líbí. Když jsem byla malá, hrály jsme si na Bradavice. A nebo mi připravoval hru - schovával mi různě po domě i po "vesnici", kde jsme bydleli lístečky, na kterých byl napsaný nějaký úkol a byli psané od některého kouzelníka z Bradavic. Jak psala Ettelea Dragons, je to přelom v životě. </div><div><br /></div><div>Jediná má útěcha je, že u mého táty leží všech sedm dílů knih a já se můžu jen těšit, až si je od něj všechny vyzvednu a konečně si je znovu od začátku přečtu, budu celý příběh prožívat znovu a pak třeba ještě jednou... :) Také mě těší projekt Rowlingové pottermore, díky němuž se snad na Harryho úplně nezapomene. Snad všichni víte o možnosti dřívější registrace pro první milion uživatelů, která probíhá od 31.7. do 6.8. Jde o formu hry, najít kouzelný brk, jež zapisuje magické děti do knihy. V určité době se na stránce objeví hádanka a po jejím vyluštění a chycení kouzelněho brku se dostanete k registraci. Dnes jsem se konečně po několika neúspěšných pokusích (minulé dny jsem vždy registraci nestihla) zaregistrovala i já a jsem moc ráda, že jsem to stihla včas. Celý dnešek jsem seděla u počítače a čekala, kdy se hádanka objeví, až se konečně po 8 hodinách objevila. :) Už se nemůžu dočkat, až se stránka spustí. :)</div><div><br /></div><div>Nyní otázka pro vás: registrujete se na Pottermore? :)</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1108/pottermore http://light-in-my-soul.blog.cz/1108/pottermore Thu, 04 Aug 2011 20:42:20 +0200 <div>Poslední díl mě nejmilejšího příběhu, jehož fanynkou jsem celý svůj dosavadní život, měl před pár hodinami Českou premiéru. Přestože jsem knihu četla a vím přesně jak to skončí, nemůžu se dočkat až film uvidím. Jako správný fanoušek jsem si zaregistrovala lístky a to hned ve dvou kinech - v Pražském a v Českém Krumlově, když jsem se dozvěděla, že pojedeme na dovolenou k přehradě Lipno. Na premiéru jsem se bohužel ale stejně nepodívala, jelikož autobus z Krumlova až k nám měl jet v půl šesté ráno. Což o to, já bych si tři hodiny po filmu na bus klidně počkala, jako správný fanoušek bych obětovala všechno, jen ti rodiče. :)</div><div>Je mi moc líto, že jsem nebyla mezi těmi prvními, kdo filmové uzavření celé téhle téměř patnáctileté série viděl. Nebyla jsem tam, mezi těmi pravými fanoušky, kteří se dnes minutu po půlnoci byli loučit s Bradavicemi, převlečení za své nejoblíbenější postavy. Půl roku odpočítávám dny a takhle to dopadne. :D</div><div>Teď jdu ale rezervovat lístky znovu, na zítřejší večer, kdy se vracíme do Prahy. A hned jak film uvidím, podělím se s vámi o své pocity, které budou z větší části jistě plné smutku z toho, že největší příběh mého života končí.</div><div><br /></div><div>Má otázka pro dnešek zní: Kdo byl na půlnoční premiéře Harryho Pottera a Relikvií smrti druhé části? :)</div><div><br /></div><div>Alexys</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1107/harry-potter-7-cast-2 http://light-in-my-soul.blog.cz/1107/harry-potter-7-cast-2 Bla bla bla Thu, 14 Jul 2011 10:26:20 +0200 <div>Zdravím,</div><div>školní rok už zase za námi a prázdniny v plném proudu. Můj mozek nejspíš ještě nevstřebal, že osmá třída je už dávno za mnou a nemůže si zvyknout na informaci, že mě čeká už jen jeden rok. Připadám si, jakobych celou osmou třídu prospala, nebo rovnou přeskočila, jak to uteklo. Ale vyšla jsem jí s celkem dobrými vysvědčeními a tak jsem spokojená. Jen je mi smutno z toho, že budu muset opustit základku, přestože jsem se celých těch 8 let těšila až z ní odejdu. Čeká mě poslední rok a já si začínám uvědomovat, že tohle je ten pravý konec toho nedotčeného dětství. Střední škola, tam už začíná ta dospělost. Z toho je mi smutno také...</div><div>Ale prázdniny si zatím užívám. Neočekávaně jsem hned prvního vyrazila s dlouholetým kamarádem do Itálie, kde jsme si to ale pořádně užili. :) Teď trávím týden s tátou, jeho přítelkyní a jejím synem na Lipně. Učím se na Windsurfingu a myslím, že mi to i jde. :) A hlavně je to super zábava, jen kdyby to Lipno bylo o pár stupňů teplejší. Spadnout do něj to je vždycky šok. :D No a jak jsem se v květnu začala učit Italštinu, tak mi od té doby osud celkem nahrává do karet, protože naši Italští známí se letos opravdu překonávají a zvou nás k nim na slunný a nádherný jih ve tvaru podpatku dámské boty hned několikrát. Takže pojedu v říjnu s tátou do Kalábrie a s mámou na Sicílii. :) Nemůžu se dočkat, až si s někým popovídám Italsky. :D</div><div><br /></div><div>A co vy?</div><div><br /></div><div>Loučí se vaše Alexys. :)</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1107/prazdninova-zpoved http://light-in-my-soul.blog.cz/1107/prazdninova-zpoved Bla bla bla Wed, 13 Jul 2011 12:10:20 +0200 <div>Tak mám pro vás další překlad. Tentokrát je to překlad překrásné Italské písničky... Italsky se učím teprve chviličku (měla jsem asi 7 lekcí) tak omluvte moje chyby. Pomohla jsem si samozřejmě slovníkem a jedním anglickým překladem téhle písničky. Český jsem nikde nenašla (což je podivuhodné, protože je to opravdu úžasná písnička, ale... není to žádná Miley Cyrus ani Justin Bieber, tak asi proto není tolik známá...) tak jsem se rozhodla, že to přeložím já. :)</div><div>Překlad a video pod perexem. :)</div><hr /><div style="text-align:center"><div id="youtubefbaaec"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/p5Zp3IbG5aI/default.jpg" style="width:425px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/p5Zp3IbG5aI","youtubefbaaec","425","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div><div style="text-align:center"><br /></div><div>Zimní moře</div><div>je jako černobílý film, který jsem viděl v TV</div><div>A uvnitř,</div><div>některé mraky padají z nebe,</div><div>mokrý písek,</div><div>dopis, který vítr odnáší pryč,</div><div>neviditelné tečky, které odnášejí psi,</div><div>unavené dráhy starých racků,</div><div>a já jsem tady zůstal sám hledající kavárnu.</div><div><br /></div><div>Zimní moře,</div><div>je pojem, který se nebere v úvahu,</div><div>je to málo moderní,</div><div>něco, po čem nikdo netouží,</div><div>zavřené hotely,</div><div>vybledlé plakáty reklam,</div><div>stopy po autech v písku,</div><div>tady, kde v létě neprší</div><div>nemůžu mluvit ani sám se sebou.</div><div><br /></div><div>Moře moře, nikdy nepřijde nikdo, kdo by mě mohl odtáhnout pryč,</div><div>moře moře, sem nikdy nepřijde nikdo, kdo by nás vzal pryč,</div><div>moře moře, nemůžu se dívat,</div><div>protože tenhle vítr trápí i mě,</div><div>tenhle vítr trápí i mě.</div><div><br /></div><div>Zima odešla a pláž se pomalu plní lidmi</div><div>rádio, noviny a banální muzika se rozšiřují</div><div>nová dobrodružství,</div><div>diskotéky plné lží,</div><div>a k večeru podivné koncerty</div><div>a znovu otevřené slunečníky</div><div>ponořil jsem se znovu do reality.</div><div><br /></div><div>Moře moře, nikdy nepřijde nikdo, kdo by mě mohl odtáhnout pryč,</div><div>moře moře, sem nikdy nepřijde nikdo, kdo by nás vzal pryč,</div><div>moře moře, nemůžu se dívat,</div><div>protože tenhle vítr trápí i mě,</div><div>tenhle vítr trápí i mě.</div><div><br /></div><div>Tenhle vítr trápí i mě,</div><div>tenhle vítr trápí i…</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1105/il-mare-d-inverno http://light-in-my-soul.blog.cz/1105/il-mare-d-inverno Alexys Sat, 28 May 2011 22:14:40 +0200 <div>Mnoho z vás nejspíše neví, jaký jsem fanoušek Johnnyho Deppa. Nejen pro jeho úžasné herecké schopnosti a velký talent, ale i pro to charisma, které z něj vyzařuje a je cítit i přes televizní obrazovku. Na filmy s ním se můžu koukat pořád dokola a když náhodou vidím nový titulek na programu kin kde je Johnny v obsazení, vím okamžitě, že ten film bude stát za to. On si totiž vybírá jen filmy, které stojí za to. :)</div><div>Včera jsem na internetu narazila na článek, který mi ale opravdu vyrazil dech. Je o dívce, která měla to štěstí a mohla se s ním sejít a mluvit s ním (a věřte nebo ne, neměli v tom prsty žádní známí a ani peníze...). Ten příběh mě opravdu dojal a první co mě napadlo bylo, jak může někdo tak slavný, talentovaný, bohatý a úspěšný (ano, zapomněla jsem připsat krásný, nechtěla jsem znít povrchně, ale tato "vlastnost" patří také k jeho přednostem :)), jak někdo takový může být tak hodný a milý! Proto pod perexem máte přeložený celý (nesmírně dlouhý - minimálně na přeložení, ale musím se s vámi o to podělit :)) příběh oné šťastné slečny. Nepochybuji, že byste to zvládli sami, ale musím mít pocit, že když už to mám tady na blogu, mám na tom nějaký "podíl". Jistě chápete, co tím myslím. :)</div><div><br /></div><div>Odkaz na originál: <a href="http://deppheads.com/index.php?page=Thread&amp;threadID=3150">http://deppheads.com/index.php?page=Thread&amp;threadID=3150</a></div><div><br /></div><hr /><h2><strong>Potkala jsem Johnnyho v Bénátkách!</strong></h2><div><strong>Bylo by pro mě mnohem jednodušším napsat tenhle příběh vě Španělštině (dotyčná je z Argentiny - poznámka Alexys), ale zkusím vyjádřit všechna fakta, pocity a emoce v Angličtině jak nejlépe dokážu. Doufám, že přesně pochopíte, co chci říct.</strong><br /><strong>A omlouvám se, že je to tak dlouhé.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Moje setkání s nejúžasnějším mužem na zemi. Můj příběh s Johnnym v Benátkách. Sen se splnil.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Přijela jsem z Milána do Benátek v pondělí 3., hodně pozdě. V úterý ráno (velmi brzy) jsem byla v Lidu, zařídit mojí vstupenku na festival, takže vše bylo připravené. Jen čekat na středu 5... ten skvělý den.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Ve středu jsem přijela do Paláce kin (Velký sál) v 6, začátek představení byl předpokládán na 6:30. Byla jsem tam</strong> <strong>(na levo od červeného koberce)</strong> <strong>právě když Johnny konečně dorazil v šedivém autě. Bože, nemohla jsem uvěřit svým očím, když vystoupil z auta a já ho uviděla s jeho krátkýma vlasama (byl tak moc krásný).</strong></div><div><br /></div><div><strong>I když jsem byla téměř u vchodu do sálu, nemohla jsem se k němu dostat, když podepisoval autogramy fanouškům (byla jsem opravdu blízko!). Potom vešel dovnitř s Timem Burtonem a Helenou Bonham Carter a spoustou bodyguardů. Byl tak nedosažitelný, i když jsem byla opravdu blízko. Takže jsem šla na své místo s mými italskými přáteli a pár minut na to představení začalo. Tim byl hodně vtipný, celý sál se smál, když mluvil do vypnutého mikrofonu. A pár minut na to... byl tady... tak krásný... víc než obvykle... ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla... Johnny.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Málem bych zapomněla, během úvodu byly ukazovány největší filmy kariéry Tima Burtona _{(a touhle větou si opravdu nejsem jistá, v originále zní takto: during the introduction, it was shown like a highlight of Tim Burton's career),} a ukazovali malé části dalších Timových filmů, spousta z nich samozřejmě s Johnnym. Na chvíli jsem si uvědomila kde jsem, když jsem koukala na Johnnyho postavy, které jsem milovala. A nemohla jsem věřit svým očím, cítila jsem se tak šťastná. A určitě si umíte představit, že jsem nedokázala přestat brečet, když jsem slyšela soundtracky ze Střihorukého Edwarda. Tak úžasné a nezapomenutelné.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Když skončilo předávání cen a začaly se pouštět úryvky ze "Sweeneyho Todda" a "Ukradených Vánoc Tima Burtona", podívala jsem se do zadu a... Tim, Johnny a Helena šly ke svým sedadlům. Jenom pár uliček ode mě. To byl pro mě další šok. Johnny se šel dívat na to samé, jako já a jenom pár sedadel ode mě! Moje srdce málem vyskočilo z hrudi. Nemohla jsem věřit, že tam jsem. ,,Sním?" myslela jsem si.</strong></div><div><strong>Johnny si povídal s Timem a koukal se po lidech, vypadal tak mile a nervozně. Samozřejmě jsem na něj zírala. A když se na mě podíval zamávala jsem mu a on mi zamával zpátky s krásným úsměvem. Světla zhlasla a na plátně se objevil Sweeney Todd.</strong></div><div><strong>Na chvíli jsem se znovu otočila na Johnnyho a když ve filmu začalo jeho zpívání, vypadal opravdu nervozně, prsty si smotával vlasy a tlačil kolena (typický on). Jeho zpívání bylo skvělé! Opravdu se mi to líbilo. Když byla stopáž u konce, rozsvítila se světla a všichni v sále (včetně Johnnyho a Tima) dostali 3D brýle, protože za pár minut měly začít "Ukradené Vánoce". Když to začalo, podívala jsem se za sebe a Johnny s Timem byli pryč. Tak jsem řekla svým přátelům, abychom šli ven na chodbu. Chvíli jsme čekali, jestli znovu nepůjdou do divadla, než film zkončí. Byla jsem vedle schodů a koukala na místnost, kde jsem si myslela, že by mohl být. Najednou jsem zahlédla několik bodyguardů... a pak Johnnyho. Viděla jsem ho znovu, tak blízko. Nemohla jsem se k němu dostat, tak jsem zavolala jeho jméno. A on se okamžitě podíval přímo na mě. Usmál se a zamával mi, na chvíli mi dal svou úplnou pozornost. Opravdu nemohl zastavit bodyguardy, kteří ho téměř strkali zpátky do Velkého sálu. Nepřestávala jsem se na něj dívat a vztáhla jsem k němu ruku a on se snažil dotknout svou rukou té mé. Bože, byl tak milý! Nikdy nezapomenu na jeho ruku (se všemi prsteny, které znám z obrázků), která se snažila dotknout mé když šel kolem a díval se na mě.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Když celá ceremonie opravdu skončila, šla jsem s přáteli ven a přemýšlela, jak blízko jsem byla. Vrátila jsem se do hotelu a když jsem ležela na posteli, vzpomínala jsem na jeho tvář, jeho úsměv, každý pohyb, každou část představení, každý okamžik... A začala jsem brečet, nemohla jsem si pomoci. Tolik emocí za jeden 24 hodinový den! Řekla jsem si: NE... Johnny je někde tady v Benátkách. Musím ho znovu vidět a mluvit s ním! Neopustím Benátky, dokud ho znovu neuvidím!</strong></div><div><strong>Zavolala jsem svým Italským přátelům a řekla jim: ,,Opravdu neopustím Benátky dokud s ním nebudu mluvit a neuvidím ho. Půjdete se mnou zítra do jeho hotelu?"</strong></div><div><strong>A oni souhlasili. Druhý den ráno (čtvrtek 6.) jsme se sešli u náměstí San Marco a vzali si loď, která nás odvezla k hotelu. Byli jsme tři - já, jedna kamarádka a její přítel, takže jsme byli rozhodnutí jít do toho hotelu. Když přišla security, aby nás zastavila řekla jsem , že chceme jen navštívit hotelový bar. Pustil nás do baru vedle bazénu. Dali jsme si něco k pití a zůstali tam pár hodin. Moji přátelé pak museli odejít, museli stihnout poslední vlak do Turína, takže jsem tam zůstala sama čekající na Johnnyho.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Potom jsem odešla z baru do zahrad (bylo to opravdu krásné místo), kde pracovali nějací Warner Bros fotografové. Zeptala jsem se jich, jestli čekají na Tima Burtona (i když jsem měla pocit, že to není Tim na koho čekají). A oni mi řekli, že nečekají na Tima, ale na Johnnyho. ,,Pane bože!" myslela jsem si. Opravdu jsem tady! Chvíli jsem tam čekala a pak jsem se vrátila do chodby, kde jsem pár minut seděla a čekala. Dovnitř najednou přišli nějací lidé... jeho osobní bodyguardi a nějací další, Italští bodyguardi... a Johnny!! Tady byl... stojící kousek ode mě. Najednou jsem se zvedla ze sedačky a on se na mě okamžitě podíval. Pamatuji si ten moment a nemůžu tomu uvěřit! Trochu jsem se k němu přiblížila a on začal směřovat ke mně. A když jsem chtěla začít mluvit, jeho bodyguard mi řekl něco jako: ,,Co chceš?" a já řekla: ,,Přiletěla jsem až z Argentiny jenom abych mohla mluvit s Johnnym."</strong></div><div><strong>Bodyguard řekl ,,Ok, ale pan Depp se musí nejdříve sejít s někým jiným."</strong></div><div><strong>Johnny mluvil jen pár minut s nějakým starším pánem. Pak ten muž odešel a Johnny se na mě podíval. Byl tak blízko a pro tuto chvíli mi věnoval plnou pozornost. Měl na sobě své modré brýle, ale i tak jsem viděla jeho krásné oči tak čistě, jak koukají hluboko do mých očí.</strong></div><div><strong>Řekla jsem: ,,Ahoj Johnny."</strong></div><div><strong>,,Takže ty jsi přiletěla až z Argentiny, zlato?" Zeptal se on.</strong></div><div><strong>,,Ano, přiletěla jsem z Argentiny do Benátek jen abych tě mohla vidět."</strong></div><div><strong>Mile se usmál a řekl: ,,Děkuji." Potom se mě zeptal z které části Argentiny jsem a zeptal se mě na Che Guevaru. Nemohla jsem uvěřit, že se ptá na věci o mě a mojí zemi! Byl tak milý a roztomilý! Zeptala jsem se ho, jeslti se s ním můžu vyfotit. Udělali jsme fotku, kterou můžete vidět v mém avataru. Stáli jsme tak blízko, že jsem cítila jeho tělo. Měl ruku kolem mého pasu a já ji měla kolem jeho (stále cítím mezi prstama látku jeho bundy!). Pak jsme si ještě chvíli povídali, a on musel jít udělat rozhovor s lidma z Warner Bros. Řekla jsem mu, že děkuji a on řekl ,,Gracias" ve Španělštině.</strong></div><div><strong>Nakonec jsem mu ještě řekla ,,Něco pro tebe mám." a dala jsem mu dopis, který jsem pro něj napsala. Objal mě a dal mi pusu... byla jsem v sedmém nebi. Umíte si to představit... Pak se na mě ještě podíval a usmál se... a já umírala!!</strong></div><div><br /></div><div><strong>A to je celé moje setkání se skvělým mužem... ohromující... tak krásným, sladkým... prostě úžasným, jakým Johnny opravdu je.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Takže sny se plní. Děkuju Johnny, že jsi splnil ten můj... Miluju tě!</strong></div><div><br /></div><div><strong>____________________________________________________________________________________________</strong></div><div><br /></div><div>Snad se vám tento příběh líbil stejně tak jako mě. Když jsem ho četla poprvé, opravdu mě to dojalo. Jaké štěstí ta dotyčná měla! :) Pro mě jako velkého fanouška by to byl hodně silný zážitek... Když jsem pak koukala na internetu po dalších podobných článcích, našla jsem jich hned několik, kde si Johnny povídal se svými fanoušky. Jednou dokonce prý poslal svého asistenta za jednou slečnou, která měla na tričku (nebo to byl transparent, teď si nejsem jistá) napsané něco jako "Můj sen je setkat se s Johnnym Deppem", a nechal si jí přivést k sobě, aby se s ním opravdu mohla setkat. Podobných věcí je na Anglických stránkách spousta, takže jestli budete mít zájem, určitě nějaké takové najdete. :)</div><div>Hledala jsem i na youtube a opravdu mě pár videí překvapilo. Na některých byly přímo haldy fanoušků, kteří se po něm sápali a chtěli autogramy a on se snažil vše podepsat. Na jiných, kde bylo fanoušků méně, se s nimi i objímal a mluvil. Mám pro vás jedno takové video:</div><div><br /></div><div><div id="youtubefbaaedc"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/Kex6kPnz908/default.jpg" style="width:425px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/Kex6kPnz908","youtubefbaaedc","425","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div><div><br /></div><div><strong>Jedno podobné video je ještě zde: <a href="http://www.youtube.com/watch?v=cfo1YYggfC0&amp;feature=related">http://www.youtube.com/watch?v=cfo1YYggfC0&amp;feature=related</a></strong></div><div><strong>Tady mu fanynka dokonce dala pusu. :)</strong></div><div><br /></div><div>Doufám, že se vám tenhle můj více než hodinový překlad líbil. Tolerujte prosím případné gramatické chyby v textu, je už pozdní noc a já jsem hrozně ospalá, ale přeložit jsem to prostě musela (zítra bych se k tomu určitě zase nedokopala :)). Jestli si někdo z vás dá tu práci a přečte si jak originál tak překlad a najde v něm nějaké chyby, budu ráda, když mi je do komentářů napíšete. S Angličtinou na tom nejsem nejlíp... :)</div><div><br /></div><div>Takže se s vámi prozatím loučím a dobrou noc.</div><div><br /></div><div>Alexys</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1105/pribeh-s-velkym-p http://light-in-my-soul.blog.cz/1105/pribeh-s-velkym-p Bla bla bla Mon, 16 May 2011 00:46:35 +0200 <div>Zdravím moji drazí. :) Dnes jsem si prohlížela složky ve svém počítači a narazila na jednu už téměř rok starou povídku. Když jsem si jí pročítala, nepřišla mi vůbec špatná. Je tam sice několik mých oblíbených vět z popisu okolí, které se již v některých mých předchozích povídečkách vyskytly, ale snad se to dá prominout. Byla to totiž povídka do srpnové soutěže u Tomisuse, a tak jsem se snažila dát do ní mé nejlepší výplody. :) A na svém blogu jsem si najednou všimla, že se zde tahle trochu pohádka ještě nevyskytuje a napadlo mě, že by nebylo španté jí sem ještě dodat. Doufám, že se bude líbit. :)</div><div>P.S. Název vznikl náhle, právě teď, bez jakéhokoli přemýšlení, tak mi prosím odpusťte tu neoriginalitu. :)</div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong></div><div><br /></div><hr /><div>"Tati!" křičela do tmy. Její malé nožičky dupaly na mechem porostlé zemi. Byla noc, hluboká noc. Měsíc svými stříbřitými nitkami omotával kmeny stromů, s jejichž listy si zlehka pohrával větřík. Nebe bylo poseté hvězdami, ta malá na ně však skrz mohutné koruny stromů nedohlédla. Pod nohama jí křupala jedna větvička za druhou. Hrobové ticho prořezávalo jen dupání malých nožiček o zem a těžké, vysílené oddechování.</div><div>"Tati! Tatínku!" křičela znovu a znovu. Malé kapičky jí tekly po tvářích jako neutuchající vodopád slz. Les byl pro ni nekonečný. Vše vypadalo tak stejně, tak ponuře. Myslela si, že tenhle les dobře zná, teď ale cestu domů nemohla najít. Ne, teď už byla moc daleko.</div><div>Běžela desítky minut. Zdály se být nekonečné. Až když pochopila, že otce nenajde, zastavila se. Posadila se pod nejbližší strom a utřela si slzičky. Byla vyčerpaná, ale žízeň, která zužovala její hrdlo byla silnější než únava. Přemýšlela, kde najít pramen, ze kterého by mohla usrknout alespoň pár kapek, když v tom její oči strnuly na bodavém světle. Zvedla se a šla za ním. A když rozhrnula větve stromů, které jí bránily ve výhledu, spatřila malou mýtinku. Kolem dokola jí lemovaly velké stromy. V tom zahlédla zdroj toho světla. Měsíční paprsky odrážející se od potůčku, tekoucí napříč mýtinou. Rozeběhla se k němu a když byla u něj, klekla si do trávy a smočila své bledé rty v čiré vodě. Usrkla z potoku a když zahnala žízeň, lehla si. Její sytě zelené oči teď zaujatě pozorovaly ta malá světýlka, která zářila na černé obloze, dokud jí víčka neztěžkla a ona se neoddala spánku.</div><div>Její malé tělíčko leželo na vlhké trávě. Voda v potoku vedle ní potichu omývala kamínky a šplouchla vždy, když zavadila o větší kámen. Někdy i postříkala její téměř nehybný obličej. Listy v korunách stromů šustily tak, jak jim diktoval vítr a občas se některý z nich snesl dolů do trávy.</div><div>A náhle se zem otřásla až jí vytrhla z jejího lehkého spánku. Zvedla svou malou hlavičku. Vítr zčechral její dlouhé černé vlasy. Spatřila toho tvora. Jeho zlé, černé oči se na ni upřeně dívaly. Obrovské tělo měl pokryté šupinami ve vínové barvě. Krk a hlavu lemovaly zahnuté bodliny, stejně tak ocas. Slyšela o nich už mnohokrát, tohle bylo ale poprvé, co něco takového mohla spatřit. Drak.</div><div>Ani se nepohnula, jen sledovala draka, jak se k ní pomalu přibližuje. Čekala na smrt. Drak se nahrbil, bodliny na jeho hřbetě jakoby se zvětšily. Otevřel tlamu s úmyslem chrlit oheň, když v tom se spadané listí zvedlo ze země a vytvořilo mezi dívkou a drakem clonu ve vzduchu. Vzhlédla a spatřila druhého draka. To jeho křídla zvedla vítr tak, že rozvířil listí na zemi. A pak přistál. Byl větší, jeho šupiny byly zbarvené do tmavě modré a zdálo se, že se v měsíční záři třpytí. Postavil se před tu malou dívku a zuřivého draka s úmyslem bojovat za její život. A pak to začalo. Boj mezi dvěma silnými draky. Prudké pohyby jejich křídel. Oheň, vycházející z hrdel obou draků osvětloval celý les, a nebe zářilo červení. Hvězdy v tu chvíli nebyly ani trochu viditelné a zem se silně otřásala. Celým lesem se nesl mocný řev, dokud jeden z draků nepadl mrtvý na zem.</div><div>Malá dívka krčící se v trávě vystrašeně sledovala, jak se k ní přibližuje drak, který jen před chvílí zabil toho druhého. Došel k ní, chvíli se na ni díval a pak se rozhlédl po mýtině. Když očima našel, co hledal, sklonil se a hlavou k ní přistrčil něco bílého. Malá shlédla dolů ke svým kolenům a zaujatě si ten předmět prohlížela. Byl to zub. Dračí zub. Zub tvora, který ji chtěl ještě před malým okamžikem zabít. Vzala ho do ruky a strčila do malé kapsičky na své potrhané sukénce. Pak zpět pohlédla na draka. Drak sklonil hlavu a vybídl dívku, aby si na něj vyskočila. Uposlechla. V tom se drak zvedl a zamával svými mohutnými křídly. Spadané listí se opět zvedlo do ohromné výšky a sneslo se dolů až když se drak i s dívkou už dávno pohybovali po obloze. Malá shlédla dolů do obrovského, tmavého lesa. Lesa, který jí ještě před pár hodinami připadal tak nekonečný. Ale teď? Byl maličký.</div><div><br /></div><div>Letěli dlouho. Když se drak snesl na zem, dávno už začalo svítat. Mladé sluneční paprsky kreslily do oblak oranžové čáry. Drak se znovu sklonil a dívka seskočila dolů. Tráva jí zašustěla pod nohama a čerstvá rosa studila do bosích nohou. Rozhlédla se kolem. Někde v dálce viděla zamlžené obrysy hor. Otočila se a zahlédla jeskyni. Byla obrovská, ve skulinkách a prasklinách z ní vyrůstaly různé druhy rostlinek.</div><div>Chvíli seděla v trávě a nechala sluneční paprsky zahřívat její promrzlé tělíčko. Drak, který ji sem přinesl stál nehybně vedle ní a tiše ji pozoroval. Když se malá rozkoukala, otočila se k drakovi a pohladila ho po hlavě.</div><div>A tak maličká vyrůstala s draky.</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1105/souboj-draku http://light-in-my-soul.blog.cz/1105/souboj-draku Povídky Fri, 06 May 2011 16:34:09 +0200 <div>Tak jo, jsem hrozná. Poslední článek v lednu. Vždycky na blog na nějakou dobu zapomenu a pak se sem vrátím. Nevím proč, asi mé podvědomí není schopné vydržet nějakou delší dobu u jedné věci. :(</div><div><br /></div><div>Nicméně nedávno mě zachvátila touha vlastnit alespoň kousek z Harry Potterovského světa, jelikož moje neoblíbenější knižní série je už dávno u konce a před námi je poslední část sedmého filmu (a že je mi z toho pořádně smutno!). Napsala jsem dvoum svým neoblíbenějším postavám z Harryho dopis a přidala jsem i žádost o autogram. Byl to Alan Rickman (Severus) a Evanna Lynch (Lenka Láskorádová). A nebyla bych to pravý fanda, kdybych neposlala dopis i paní Rowling.</div><div>(viz celý článek)</div><hr /><div>Jaké bylo mé překvapení, když po necelém měsíci mi od milé Evanny přišli tři fotografie. Napsala dokonce i věnování a jednu fotku podepsala pro mého otce, protože jsem jí psala, jaký je i on fanda HP. Fotky mých autogramů dole. :)</div><div>Bohužel od Alana i Rowlingové se mi dostalo jen dopisu od sekretářky, že jsou momentálně příliš časově vytížení a takové ty věci, co se obvykle fanouškům píší. ALE (!) na internetu jsem četla, že oba dva se snaží fotky podepisovat a fanouškům odpovídat, takže v nejbližší době chystám pokus číslo 2. Držte mi palce. :)</div><div>Jinak přeji vám všem, abyste si náležitě užili dnešní pálení čarodějnic a dívkám, jestli dnes nebudou upáleny, aby se zítra našel někdo, kdo jim věnuje polibek pod rozkvetlou třešní. Nechceme přeci uschnout. :)</div><div>Mějte se krásně</div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong></div><div><br /></div><div><img title="Ev" alt="Ev" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/139/355/12b8172d62_75704479_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><img title="Evanna" alt="Evanna" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/513/357/3a5f8c5db9_75704463_o2.jpg" /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1104/autogramy http://light-in-my-soul.blog.cz/1104/autogramy Alexys Sat, 30 Apr 2011 15:57:56 +0200 <div><img title="Past" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/216/881/70bb5b008c_72694562_o2.jpg" alt="Past" /></div><div><br /></div><div><strong>Nedávno mě přepadla paní múza. A tak jsem se ve dvě ráno chopila tužky a bloku a napsala tuhle krátkou povídečku. Doufám, že alespoň pár lidí na mě díky mé neaktivitě ještě nezapomnělo. A doufám, že těmhle lidem udělá alespoň trochu radost. :)</strong></div><div><strong>Ještě bych ráda, abyste věděli, že Hadrovou panenku dokončovat nebudu. Nebaví mě. Ale vy všichni už víte, jak to dopadne, tak snad se na mě nebudete zlobit. :)</strong></div><div><strong>Přeji příjemné čtení. :)</strong></div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong><br /></div><div><br /></div><hr /><div>Otevřela oči. Nic. Jen prázdná tma. Černo černá nicota. Chvíli se obávala, že snad přišla o zrak. Nebyla to však vada očí. To ty zdi. Kameny, pevně zacelené studenou maltou nepropustily ani nejtenčí paprsek slunečního světla. Či měsíčního? Netušila, v&nbsp;kterou denní dobu se zde nachází. Nevěděla, jestli jí sem zavedli za svitu slunce či hvězd. Nepamatovala si zhola nic.</div><div>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Pod svými dlaněmi na slizce obalených kamenech necítila ani slabounké proudění větříku. Ani vlhkou hlínu či lísteček orosené trávy. Nic. Zatuchlý vzduch štípal v&nbsp;plicích a nosní dutiny jakoby se ho snažily vypudit. Těžce se jí dýchalo.</div><div>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Posadila se. Její vlasy se zachvěly. Ach ano, toužebně povzdychla ve svém nitru, doufajíce, že to bylo vinou vánku, který se byť jen pramalou škvírkou dostal do její hrobky. Celým tělem jí proběhl krásně mrazivý pocit naděje a přebyl tak strach, který doteď sužoval její nitro. Prudce vymrštila ruku vzhůru, aby pocítila ten chlad zimního vzduchu a třeba se pokusila prolomit v&nbsp;tom oslabeném místě kámen. Byla to touha po okušení svobody, která vedla její ruku takovou silou proti zdi. Dlaň se však již na úrovni jejích vlasů zastavila o vyčnívající kus horniny. Silné křupnutí se ozvalo z&nbsp;jejího zápěstí a z&nbsp;úst se vydral pronikavý výkřik. Její tělo se třáslo téměř do rytmu pulsující bolesti. Když se probrala z&nbsp;prvotního šoku, její mysl upoutalo něco jiného. Jen se zděšením si uvědomila, že strop nad ní není vyšší než jeden metr. Zachvátila jí klaustrofobická panika. Snažila se zahnat černé myšlenky. Touha po poznání, jak velkou hrobku jí nepřátelé nachystali vystřelila druhou ruku proti zdi vedle ní. V&nbsp;tom její dlaň probodla ostrá čepel. Zazněl další, bolestný výkřik a z&nbsp;jejích očí vyhrkly první z&nbsp;mnoha slz. Cítila, jak horká krev lačně stéká po jejím předloktí a téměř jakoby slyšela, jak ukapává na kamennou zem a stéká mezi spáry. Jakoby ozvěna v&nbsp;jejích uší, v&nbsp;její hlavě, chtěla učinit rány ještě bolestivější. Ztuhlá palčivou bolestí seděla bez sebemenšího pohybu na kamenech. Roztřesené ruce měla položené na stehnech a očima se snažila zachytit zranění na dlaních. A pak jakoby v&nbsp;ní ožil pud sebezáchovy a touha žít jí přinutila opatrně přiložit pořezanou ruku ke zdi, kde přišla ke zranění. Hmat byl nyní jejíma očima. A ona spatřila mnoho rzí prolezlých<br /> čepelí a ostrých hřebů po stěnách celé hrobky. V&nbsp;hlavě se jí urodil nápad, který by mohl být klíčem ke svobodě. Skýtal pro ni spoustu naděje.</div><div>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Ulomila jednu z&nbsp;trčících čepelí a pomalu se snažila vyhloubit díru mezi spáry. Její ruce se ale třásly natolik, že nebyla schopná čepel udržet. Po pár neúspěšných pokusech se ozvalo slabé cinknutí. Čepel dopadla na slizké kameny. Natáhla k&nbsp;ní ruku a znovu jí přiložila ke spárům. Pozbyla však spoustu sil a ty, které ještě zůstaly v&nbsp;jejím těle nestačily na to, aby udělala alespoň pár dírek do malty. Čepel znovu zazvonila o kámen, když její prsty povolily sevření. Z&nbsp;jejího hrdla se ještě vydralo pár přidušených výkřiků o pomoc, jako poslední naděje na záchranu. Bylo moc pozdě. Vzduchu uvnitř krypty bylo stále méně a méně. Ještě naposledy uchopila čepel. Ještě naposledy stekla slza po její sinalé pleti. Ještě naposledy se nadechla, než ona čepel vklouzla do krční tepny. Ztratila vědomí. Navždy.</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1101/past http://light-in-my-soul.blog.cz/1101/past Povídky Fri, 14 Jan 2011 16:36:28 +0100 <div>Přeju vám všem krásné prožití zbytku vánočních svátků, výjimečné strávení posledního dne v roce a zároveň úspěšný vstup do toho nového. :) Snad jste včerejší den prožili v pohodě a teplu rodinného krbu u bohatě prostřené vánoční tabule s vašimi&nbsp;nejbližšími&nbsp;a pod stromečkem sklidili spoustu dárků. :)&nbsp;</div><div>U nás letos probíhaly trošku netradiční Vánoce. Místo vysokého a bohatě zdobeného stromku... sotva metrový, ale i tak bohatě zdobený stromeček. :) V květináči, aby nám vydržel i do příštího roku a pak každý další rok připomínal předešlé Vánoce. Je to možná trošičku sentimentální, ale mě se ten nápad moc líbil. :) Samozřejmě i večeře byla výborná. Mamka kvůli mě&nbsp;oželela&nbsp;kapříka a rybí polévku. Místo toho kuřecí řízečky a ,,knedlíčkovka". :) Ježíšek u nás letos sice nakupoval skromně, ale i tak jsme si obě večer užily a to i přesto, že to byly naše první Vánoce pouze ve dvou. Ale co. :)</div><div><br /></div><div>Tak doufám, že vaše Vánoce a následné svátky byly a budou stejně pohodové jako u nás a užijete si i poslední dny roku 2010. :)</div><div><br /></div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong></div><hr /><div><img title="ghj" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/055/790/02fa9c597c_72111987_o2.jpg" alt="ghj" /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1012/krasne-proziti-svatku-vanocnich-a-stastny-novy-rok http://light-in-my-soul.blog.cz/1012/krasne-proziti-svatku-vanocnich-a-stastny-novy-rok Alexys Sat, 25 Dec 2010 23:17:46 +0100 <div><img title="cc" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/189/225/28b1187d30_71066261_o2.jpg" alt="cc" /></div><div><br /></div><div>Nic tak úžasného jsem nikdy nezažila! Už od srpna mám lístky, už tři měsíce se na to těším.</div><div>Šlo o koncert, skupina s názvem Crystal Castles vystupovala včera v jednom pražském klubu - Lucerna.&nbsp;</div><div>Předkapela měla vystoupit v půl osmé, takže jsme s kamarádem a kamarádkou přišli v půl sedmé. Do klubu nás pustili ale až v osm a ještě do devíti jsme poslouchali DJ set. Pak konečně vystoupila předkapela, která své vystoupení skončila v půl deváté. Bylo nám to divné, protože klub měl zavírat v deset - je v centru Prahy a mezi normálními byty, takže by měl dodržovat noční klid. V deset se pódiu objevil nějaký pán, který z kusu papíru četl něco jako tohle ,,Mám pro vás takovou zprávu, zpěvačka Crystal Castles si zlomila kotník a doktor jí řekl, že musí zrušit celou šňůru. Ona vás ale nechtěla zklamat a tak je tady..." hrozně se mi ulevilo, protože představa, že nás po tří a půl hodinovém čekání pošlou domů mě vážně vyděsila. Pak ale přišli na pódium. Bylo to úžasné!&nbsp;</div><hr /><div>Mnozí z vás, kteří tohle budou číst, nejspíš na hudbu tohohle stylu nejsou - jde o elektro. Pro mně to ale bylo něco tak... nepopsatelnýho!&nbsp;</div><div>Jediný, co mi vadilo bylo, že v tak malý místnosti s hodně špatným odvětráváním 300 lidí kouřilo jednu za druhou. Slečna zpěvačka si dokonce na pódiu zapálila trávu. Všichni na sebe byli úplně namačkaní a všichni do všech strkali. I kdybyste se snažili stát na jednom místě, poskakovali byste každou vteřinu o 5 metrů. Vážně šílenost, několikrát jsem dostala loktem do obličeje, několikrát jsem spadla na nějakého cizího člověka...&nbsp;</div><div>Asi v půlce koncertu se mi udělalo strašně špatně. Možná z přehřátí, protože jsem tak půl hodiny skákala v ukrutným horku v kožené bundě (zkuste si někdy jít takhle oblečení zaběhat v srpnovém poledni), možná ze vzduchu, protože kyslíku tam vážně bylo pomálu. Každopádně se mi začali dělat mžitky před očima. Chvíli jsem ještě přemýšlela, co dělat, až jsem se nakonec prodrala davem až k baru. Asi dvě minuty jsem volala ze svých posledních sil na barmanku, která se tam malovala, jestli mi může prodat vodu. Úplně se mi podlamovaly kolena. Dala mi obyčejný dvě deci bonaqui za 30kč. :-/ Pak jsem vyšla do mezi patra, kde jsem si sedla na schody a asi na dvě minuty ztratila vědomí. Slyšela jsem, co se kolem mě děje, ale měla jsem tmu před očima a nemohla jsem nijak reagovat. Seděla jsem tam asi dvacet minut, pak jsem si šla opláchnout obličej na záchody a vrátila jsem se na koncert. Tentokrát jsem stála až vzadu, kde byli normální lidé, kteří přišli jen sledovat koncert a né umlátit ostatní. Zbytek koncertu trval asi 10 minut...</div><div>Ale i přes tuhle příhodu jsem šťastná, že jsem tam byla. Bylo to něco tak úžasného! Hned bych šla zase, jen s tou změnou, že bych si na sebe vzala jen tílko, bundu a kabelku si dala do šatny, vzala si zásoby čisté vody a buď se natlačila úplně k podiu, protože tam se ti lidé skoro ani nehli, nebo si sedla na stolky, kam se odkládá pití. Lidé, co tam seděli měli nejlepší výhled a největší pohodlí. :)</div><div>Každopádně úžasné to bylo!&nbsp;</div><div>Ještě vám přidávám video přímo z koncertu. Nepořídila jsem ho já, protože má videa jsou bohužel nepoužitelná, ale pro představu je to nutné. :)</div><div style="text-align:center"><div id="youtubefbaaef"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/HOH9XVUV_r8/default.jpg" style="width:480px;height385;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/HOH9XVUV_r8","youtubefbaaef","480","385","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1011/devil-s-paradise http://light-in-my-soul.blog.cz/1011/devil-s-paradise Alexys Mon, 15 Nov 2010 18:04:31 +0100 <div>Ahoj, moji milý. Opět se po nějaké době ozývám.</div><div>Měla jsem se asi ozvat ihned po návratu z dovolené, že? Ale znáte mě... Let jsem zvládla skvěle. :) Musím se pochválit - zvládla jsem jít po všude přítomných cedulích až ke gateu, ze kterého jsem měla odlétat. A stihla jsem to i včas! :D A Itálie? Jako vždy skvělá! Po příletu jsem si ihned sundala zimní bundu, kterou jsem si vezla z Česka, a dolu šla i mikina. Sluníčko pařilo a bylo takové teplo, jako u nás přibližně v polovině července. :) Do konce týdne se sice hodně ochladilo, ale rozhodně bylo pořád o moc tepleji. Pobyt? Úžasné. :) Tuším, že moře jsme neměli víc než 20 metrů. Šumění a hukot z lámajících se vln jsem slyšela snad nonstop. :) Navíc naši ,,italští příbuzní" nás hrozně rozmazlovali. Alespoň co se týče jídla. Každý oběd a každá večeře nejméně o třech chodech. A nemusím snad zmiňovat, jak oni skvěle vaří! :) Zkrátka úžasné! Měla jsem čas snad na všechno - chození po obchodech, odpočinek na pláži i sport (na který jsem mimochodem úplně levá, ale zahrát si po čtyřech letech tenis se mi vážně líbilo :)). Co se týče psaní - i na to se čas našel. :) Panenka je už dávno napsaná. Bohužel jenom v sešitě. A přepsat něco do počítače, to je pro mně opět nadlidský úkol. Znovu píšu: znáte mě. :)</div><div><br /></div><div>Co se ale nadpisu týče, jde o dnešní odpoledne. Nebo spíše večer. S kamarádkou jsme si řekly, že už jsme nějaký ten pátek nebyly v kině. A když jsme tak koukaly, co hrají, do očí nás praštil nadpis ,,Saw 3D". Já, skalní fanoušek hororů a ona milovní téhle krvavé řady jsme to prostě musely vidět! A tak jsme šly... Povím vám, nic horšího není! Nevím, jestli to bylo celým filmem, nebo že to bylo ve 3D. 3D efektů tam opravdu moc nebylo, jen párkrát na vás vystříkla krev nebo vylítla něčí střeva. Nikdy jsem si ale neuvědomila, jak je hrozné koukat se na tak velkém plátně s tak autentickým zvukem na to, jak si někdo trhá zuby, nemůže se dostat s železné hořící pasti, zapichuje si háky do prsních svalů, aby zachránil svou milovanou, snaží se dostat ze sedačky auta, k níž je přilepená jeho kůže, nebo se mu zabodávají tyče do úst a očí. Jsem docela silná povaha a když něco takového vidím v televizi, nic to se mnou nedělá. Tady jsem ale vždycky měla nutkání zakrýt si oči a schovat se do kamarádčiny náruče. Neudělala jsem to - za 189 korun si z toho přece nemůžu nechat nic ujít! :D Poprvé jsem si ale všimla, jak je ten děj propracovaný a GENIÁLNÍ. Nemůžu to vysvětlovat, bylo by to ještě na pěkných pár řádek těch 7 dílů, které to má. Snad jen jedno doporučení - shlédněte to, jestli vám nevadí dívat se na herce, kteří předstírají šílené utrpení. Nicméně po přežití filmu byla ještě o hodně zajímavější cesta domů - za tmy samozřejmě. :D Celou cestu jsem se otáčela a hádala, z kterého keře mě někdo přepadne. Srdce mi bušilo tak, jako snad ještě nikdy. Domů jsem naštěstí došla živá a zdravá. :)</div><div><br /></div><div>To by bylo asi pro dnešek vše, zítra... dneska je pondělí, měla bych jít spát. :)</div><div>Dobrou noc všem,</div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong><br /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1011/nejhruznejsi-zazitek http://light-in-my-soul.blog.cz/1011/nejhruznejsi-zazitek Alexys Mon, 08 Nov 2010 00:20:53 +0100 <div>Vím, že podzim teprve nedávno začal, věc se má jinak. Dnes, asi za dvě hodiny odlétám do tepla. Konkrétně do Itálie, kde je teď údajně kolem 20°C. Konečně teplo! Alespoň trochu... Z toho letu jsem pěkně nervozní. Né, že bych se bála lítat, už jsem i párkrát letěla, ale ještě nikdy ne sama. Letím tam za tátou, který už tam nějakou chvíli je a máma se mnou letět nemůže. Tak jsem zvědavá, jak to zvládnu.</div><div>Proč vám to píšu? Je to vlastně i z toho důvodu, proč se tady ještě asi po dvou měsících neobjevil další díl Panenky. Asi jste na to u mě už zvyklí, znáte to... Nebudu se vymlouvat. Jsem líná. Je podzim a myslím, že na mě tak trochu leze zimní spánek. Vždy, když přijdu ze školy, jsem akorát tak zralá na spaní. Jdu si lehnout a vždy, když se pak vzbudím, akorát si dám večeři, udělám úkoly a jdu zase spát... Ne, že bych si mezi tím nemohla najít ani chvilinku na psaní, ale jak už jsem psala - jsem líná. Však mě znáte. :)</div><div>Teď budu mít týden volno, tak pro vás něco určitě napíšu. Příští víkend to máte mít. Možná i dříve, jestli se někde tam dostanu na inernet.</div><div>Tak se mějte krásně,</div><div style="text-align:right"><strong>Alexys.</strong><br /></div><div style="text-align:right"><br /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1010/sbohem-podzime http://light-in-my-soul.blog.cz/1010/sbohem-podzime Alexys Fri, 22 Oct 2010 11:40:05 +0200 <div>Dnes je mi 14. :) Včera, když jsem usínala, jsem přemýšlela nad tím, jak ten čas utíká. Ale opravdu hrozně rychle. Pamatuji si ještě, jak jsem ve druhé třídě seděla ve školní lavici, koukala na rozvrh hodin a říkala si, že to na téhle škole budu muset vydržet ještě sedm let. Nakonec to ale dopadlo trošičku jinak - přestoupila jsem totiž ve třetí třídě na jazykovku. Také si vzpomínám, jak jsem se jedno zimní ráno oblékala do školy a říkala si, jak to bude strašné, až budu muset ráno vzávat ještě dřív, abych se mohla namalovat. :D Já vím, je to směšné. :)) Také se mi vybavila vzpomínka, jak jsem jednu Silvestrovskou noc koukala z okna na ohňostroj a těšila se, až budu moci chodit s přáteli ven za tmy. :) A teď? Na základní škole mi zbývají pouhé dva roky, maluju se už také docela dlouho (a kupodivu vstávám později, než tenkrát :D) a ven za tmy s přáteli chodím také. Zkrátka to, co mi tehdy připadalo jako hrozně vzdálená budoucnost teď prožívám. Zvláštní pocit. Schválně si někdy zkuste vybavit nějaké podobné okamžiky z dětství a porovnat je se současností. :)</div><div><br /></div><div>Čtrnáct ještě není žádný tak významný věk jako třeba patnáctiny nebo osmnáctiny, proto se nekoná žádná velká párty, dnes to jen oslavím s mamkou a v sobotu se bude konat malá sešlost mých nejbližších přátel. A upřímně-takováhle oslava je mi i milejší, než nějaký obrovský mejdan. Jsem si jistá, že si to všichni skvěle užijeme. Kamarád se dokonce nabídl, že upeče dort,tak jsem zvědavá. :D</div><div><br /></div><div>Dnešní můj slavnostní den... no nedopadl úplně podle mých představ. Po úmorném školním dni jsme se dobelhala ve čtyři odpoledne domů s náladou na bodu mrazu, protože tělocvik dokáže člověku tu náladu zkazit tak, jako jen máloco. Napsala jsem úkoly ze španělštiny, matiky, chemie, češtiny a dějepisu (že zrovna dneska nám toho dali tolik...), pak jsem vzala vysavač a začala uklízet, protože mě o to mamka dnes ráno poprosila... Nemůžu si ale stěžovat, hned mi totiž zlepšilo náladu 26 lidí, kteří mi k narozkám popřáli. Sice jen přes Facebook nebo sms (tedy mimo lidí, s kterými jsem se dnes viděla-ti mi popřáli osobně :)), ale i to člověka prostě potěší. :)&nbsp;</div><div><br /></div><div>Jinak chci se zeptat, jestli má někdo ještě zájem o Hadrovou panenku. Já vím, že přidávání téměř po měsíci není ideální pro udržení napětí příběhu a vaší pozornosti, ale já jsem poslední dobou prostě tááák líná! :D Nechci to sem přidávat jen tak pro sebe, ale i kdybych to měla psát pro jednoho člověka, tak to psát budu. :) Tak prosím dejte vědět.&nbsp;</div><div><br /></div><div>Vaše čtrnáctiletá&nbsp;</div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1009/dalsi-rok-je-za-mnou http://light-in-my-soul.blog.cz/1009/dalsi-rok-je-za-mnou Alexys Thu, 30 Sep 2010 19:45:56 +0200 <div><img width="316" height="237" title="thank you" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/047/903/8d037547dc_69364400_o2.jpg" alt="thank you" /></div><div><br /></div><div>Páni, a já na to zapomněla! Zapomněla jsem na ,,narozeniny" mého blogu. Hrozně rychle to letí, už rok zveřejňuji povídky a články, už rok Vás znám... :)</div><div>Blog jsem původně založila, protože jsem si své malé výtvory nechtěla schovávat jen pro sebe. Vlastně jsem psala tak nějak vždycky. Tím chci říct, že už od nějakých sedmi let jsem se občas vrhla na nějakou ,,knížku" či příběh, který téměř pokaždé skončil v koši, nebo založený někde v šuplíku. Vždy jsem totiř usoudila, že je to blbost. :) Psaní jsem se ale opravdu začala věnovat v polovině šesté třídy, což byl rok 2008 - když mě kamarádka přivedla na kroužek žurnalistiky. Napsala jsem povídku Jaro, která tehdy sklidila opravdu úspěch (k přečtení <strong><a href="http://light-in-my-soul.blog.cz/0909/povidka-jaro">tady</a></strong>). Pak jsem napsala ještě pár povídek, no a po prázdninách, na začátku sedmé třídy založila tento blog. :)</div><div><br /></div><div>Blog mi dal hodně. Díky němu jsem se začala opravdu věnovat psaní, získala názory a povzbuzení. Urovnala si priority. Zjistila jsem, co mě opravdu baví a čemu bych se chtěla později věnovat.Také jsem díky němu poznala spoustu virtuálních přátel...</div><div><br /></div><div>...Některé z Vás jsem už poznala blíž a vždycky mě udiví, jací se tady pohybují skvělí lidé. Nepřeháním, když řeknu, že znám opravdu maličko tak milých a hodných lidí, jako jsem poznala tady.</div><div><br /></div><div>Chci moc poděkovat všem, kdo si sem tam přečtete nějakou mou povídku i těm, kdo sem chodí častěji. Každý Váš komentář mě vždycky potěší a zahřeje.</div><div>Jsem moc ráda, že jsem tu s Vámi strávila ten rok a doufám, že ještě pár jich tady strávím. :))</div><div>Dobrou noc,</div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong><br /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1009/narozeniny-blogu http://light-in-my-soul.blog.cz/1009/narozeniny-blogu Fri, 17 Sep 2010 22:52:38 +0200 <div><img title="ghj" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/867/728/9520e0d307_68084918_o2.jpg" alt="ghj" /></div><div><br /></div><div><strong>Omlouvám se za tak dlouhý výpadek. Nebudu to dlouho okecávat, jen řeknu, že se poslední dobou mé myšlenky točily především kolem povídky k Tomisusovi.</strong></div><div><strong>Ale teď konečně zveřejňuji druhou část Panenky. Je to opravdu jedna z těch slabších. Myslím, že velký vliv na to měl fakt, že jsem jí psala dnes v 6 ráno. :D Snažila jsem se na tom ještě něco zachránit, ale dnes mi to nějak ,,nepíše". Možná to také znáte, pocit, že všechna slova se vám prostě v hlavě rozplývají a vy musíte psát ze ,,zbytků". :D Je to hrozné, to si pak vždycky připadám, že každý blbec má větší slovní zásobu než já. :D Takže třetí díl bude lepší o 100%, slibuji!<br /></strong></div><div><strong>Jinak mám rozepsanou úplně jinou povídku-jednorázovou. Do konce týdne se tady snad objeví. :)</strong></div><div><br /></div><div><strong>A jinak: co škola? U mě opravdu nic moc. Chodím tam teprve týden a už toho mám plné zuby! To ranní vstávání... Bože, není nic horšího! :D</strong></div><div><strong>Mějte se krásně,</strong><br /></div><div style="text-align:right"><strong>Alexys.</strong><br /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Seděla jsem v&nbsp;kuchyni na umělohmotné židli u starého, dřevěného stolu. Má lžička se pomalu bořila do misky ovesných vloček, které stály ještě nedotčeny přede mnou. Klarisa seděla na stole vedle hrnku s&nbsp;čajem a dívala se někam do prázdna.</div><div>"Myslela jsem, že si všechen nábytek odvezli." Řekla moje matka, podávajíc otci šálek s&nbsp;kávou, ze kterého stoupaly malé obláčky páry. "Budeme muset sehnat někoho, kdo ji bude chtít za odvoz." Pokračovala.</div><div>"Já tu postel chci." Zaprotestovala jsem s&nbsp;pohledem upřeným na mou novou hadrovou panenku.</div><div>"Nepřipadá v&nbsp;úvahu." Odpověděla a usedla ke stolu, aby nakrmila mou sestru.</div><div>"Ale Klarisa jí má ráda!" pohlédla jsem na matku rozhořčeně.</div><div>"Máš svou postel." Řekla, nabírajíc na lžičku zeleninovou směs ze skleněné lahvičky. Pohlédla jsem zoufale na Klarisu, která mě teď probodávala nevraživým pohledem.</div><div><em>Ta postel tady musí zůstat!</em> Zaslechla jsem její hlas ve své hlavě.</div><div>"Tahle je pohodlnější." Odsekla jsem.</div><div>"Zabírá moc místa." Odpověděla matka a strčila sestře do pusy lžičku se stékající zelenou kašičkou. Valarie o jídlo nejevila ani nejmenší zájem.</div><div>"Ale já jí mám radši." Zamumlala jsem a nabrala na lžičku trochu vloček, které jsem vzápětí vrátila do misky.</div><div>"Možná bychom ji tam mohli nechat, co myslíš, Kacee?" Otočil se otec na mou matku a usrkl trochu kávy.</div><div>"Promluvíme si o tom později. Teď jez, Rachael!" přikázala matka s&nbsp;upřeným pohledem na misku ovesných vloček, které stály přede mnou. Můj pohled vítězoslavně spočinul na Klarise na znamení, že máme vyhráno. Usmála se na mě a dál zamyšleně pozorovala cosi někde v&nbsp;koutě.</div><div style="text-align:center"><em><strong>***</strong></em><br /></div><div>Skřípot židlí, jejichž nohy se sunuly po podlaze sem a tam, šustění listů učebnic a ševelení dětských hlásků se mi vrývalo do hlavy. Už jen proto jsem nesnášela ranní usedání do školních lavic.</div><div><br />"Ahoj," zvolal hlas někde za mnou. Otočila jsem se, abych si toho tvora prohlédla.</div><div>"Jmenuji se Wanita." Řekla blonďatá dívenka.</div><div>"Jsem Rachael." Odpověděla jsem a na tváři se mi vyloudil úsměv.</div><div><em>Ne!</em> Zaslechla jsem hlas ve své hlavě. Podívala jsem se na Klarisu, která seděla na rohu mé školní lavice.</div><div><em>Je špatná!</em></div><div>"Ale není!" okřikla jsem Klarisu.</div><div><em>Poslouchej mě, je zlá!</em> Slyšela jsem její tenký hlásek.</div><div>"Není! Nech mě být!" zakřičela jsem. Zvědavé dětské oči v&nbsp;místnosti se náhle všechny upíraly na mě. Zaslechla jsem tlumený šepot po celé třídě.</div><div><em>Říkají, že jsi divná. Nemají tě rádi.</em> Její malá očíčka se rozzářila radostí.</div><div><em>Nemají tě rádi.</em> Opakovala. <em>Máš jen mne!</em></div><div>Otočila jsem se k&nbsp;tabuli a dělala, že nikoho neslyším. Nechtěla jsem slyšet, co si povídají. Ale Klarisin hlásek v&nbsp;mé hlavě mi vše tiše našeptával. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Wanita naklání ke spolužačce a s&nbsp;pohledem upřeným na mě jí také něco šeptá.</div><div>Do očí mi vhrkly slzy. Všechno je špatně! Pomyslela jsem si. Nechtěla jsem Klarisu poslouchat. Už nikdy… a přesto jsem ji nechala sedět tak, abych jí byla stále na očích.</div><div>Tok mých myšlenek zpřetrhalo zvonění. Spatřila jsem ženu, vcházející do dveří.</div><div>"Posaďte se." Řekla, když celá třída stála na nohou.</div><div>"Máme novou žákyni. Rachael? Můžeš sem prosím jít?" rukou naznačila místo před tabulí.</div><div>"Jsem paní Lenberryová. Můžeš nám o sobě něco povědět?" usmála se. Pohlédla jsem do třídy. Jejich malá, dotěrná očíčka mě pozorovala s&nbsp;pečlivou bedlivostí.</div><div>"Jsem Rachael." Řekla jsem ledově a pohlédla na učitelku.</div><div>"A co ráda děláš?" zeptala se, snaživě.</div><div>"Ráda si hraju se svojí panenkou." Pohlédla jsem na Klarisu, kterou jsem tiskla v&nbsp;ruce.</div><div>"Ta je ale krásná." Usmála se učitelka. "A ta se jmenuje jak?"</div><div>"Klarisa." Odpověděla jsem jedovatě a vrhla po té ženské nevraživý pohled. Chvíli si mě prohlížela. Nenáviděla jsem ji!</div><div>"Sedni si." Řekla nakonec. Usedla jsem za stůl.</div><div>"Tu panenku dej do aktovky." Řekla. "Na lavici ji mít nemůžeš."</div><div>Dívala jsem se jí do očí s&nbsp;nenávistí. Ani jsem se nepohnula.</div><div>"Slyšela jsi?" zeptala se po pár vteřinách ticha. "Do tašky!" přikázala.</div><div><em>NE!</em></div><div>"NE!" zakřičela jsem. "Ona nechce!"</div><div>"Ale já chci!" zakřičela učitelka a chtěla Klarisu uchopit do rukou. V&nbsp;tom jsem ji chytla a přitiskla si jí na hruď.</div><div>"Zůstane tady." Řekla jsem a položila Klarisu zpět na lavici. Paní Lenerryová si mne chvíli zkoumavě prohlížela</div><div>"Dobře, ale naposledy." Řekla a pak se otočila k&nbsp;tabuli.</div><div>V&nbsp;tom jsem zaslechla tenounký Klarisin hlásek: <em>zvládla jsi to skvěle!</em></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1009/hadrova-panenka-2-dil http://light-in-my-soul.blog.cz/1009/hadrova-panenka-2-dil Hadrová panenka Thu, 09 Sep 2010 16:40:20 +0200 <div><img title="ghj" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/867/728/9520e0d307_68084918_o2.jpg" alt="ghj" /></div><div><br /></div><div><strong>A je to tu! První díl Hadrové panenky. :) Vůbec nevím, jak já to dělám, že nedokážu napsat jednu povídku (a nebo v tomhle případě část většího dílka :D) delší, než na jednu stránku. Budu se to muset nějak naučit, opravdu mě to štve! Slibuji, že další díl už bude o něco delší. :)<br /></strong></div><div><br /></div><div><strong>Snad se bude 1.díl líbit. Přiznám se, že poslední dobou mám plnou hlavu úplně jiného příběhu, z kterého by jednou snad mohla vzniknout knížka. Takže prozatím budu z té mé literární tvorby přidávat asi jen tohle. :)</strong></div><div><br /></div><div><strong>Přeji Vám příjemný zbytek prázdnin.</strong></div><div style="text-align:right"><strong>Alexys</strong></div><hr /><div style="text-align:right"><br /></div><div>Silný vítr šlehal do mých promrzlých tváří. Nesl s&nbsp;sebou sněhové vločky třpytící se na šedé obloze. Ladně se snášely z&nbsp;mraků a pak se nechaly unášet větrem. Na zemi se kupila bílá vrstvička pošlapaná botami lidí, kteří teď vcházeli do našeho nového domu s&nbsp;velkými, popsanými krabicemi a zpět s&nbsp;prázdnýma rukama. Sehnula jsem se, abych si nabrala trochu sněhu do holých rukou. Pálil do dlaní, ale přece jsem z&nbsp;něho udělala malou kuličku.</div><div>"Půjdeme se podívat dovnitř Valarie?" slyšela jsem matku, šišlající na mou malou sestřičku, která jí spokojeně dřímala v&nbsp;náručí. Sledovala jsem, jak podrážky jejích bot vytváří vroubky ve sněhu a ničí tak tu krásu, která se jen tak snášela z&nbsp;nebe.</div><div>"Rachael! Pojď dovnitř, vždyť nastydneš!" Křikla, když zahlédla, jak se krčím vedle obrovských kol nákladního vozu a hraji si se sněhem.</div><div>"Tak pojď," řekl otec a vzal mě za ruku. Pohlédla jsem na ten dům. Oprýskané zdi, staré, dřevěné okenice vyvrácené z&nbsp;pantů, zakalené okenní tabule, ztrouchnivělé zárubně. Ten dům mě děsil. Cítila jsem, jak něco uvnitř mě chce utéct. Vytrhnout se z&nbsp;otcova sevření a běžet někam hodně daleko. Ten pocit ale náhle zmizel, když jsme vešli dovnitř. V&nbsp;obývacím pokoji stála velká spousta krabic, jejichž sestry se váleli venku před domem, nebo v&nbsp;nákladním voze a ti lidé je stále vnášeli dovnitř. Na dřevěných prknech v&nbsp;podlaze byla vyryta spousta šrámů a kolem krbu, stojícího naproti vchodovým dveřím, byla i místy propálená a umouněná od popela. Na zažloutlých zdech viselo pár obrazů, které zde zůstaly po předchozích majitelích.</div><div>"Počkej tady," řekl otec a zmizel ve sněhových závějích.</div><div>"Podívej. No není to krása?" Zaslechla jsem. Vzhlédla jsem k&nbsp;matce, která stála u malby, na první pohled zobrazující slunce vycházející nad mořem a ukazovala ho mé sestře s&nbsp;předstíraným nadšením. Zadívala jsem se na obraz. V&nbsp;dálce jako bych zahlédla loď pod černými mraky, potýkající se silnou bouří. Když se matka s&nbsp;Valarií přesunuly do jiné části místnosti, přistoupila jsem k&nbsp;obrazu blíž. Zahlédla jsem zlomený stožár lodi. Vztyčila jsem ruku a chtěla si na něj sáhnout. Nedosáhla jsem, jen jsem letmě zavadila prstem o rám obrazu.</div><div>"Sakra Rachael, co to zase provádíš?" Křičela matka, když se otočila a pohlédla na rozbité sklo na podlaze. Obraz ležel na zemi a rám byl zlomený.</div><div>"Podívej mami! Je tam loď. A taky velká bouřka." Vyhrkla jsem. Matka vzala obraz do rukou. Další střípky rozbitého skla zacinkaly o zem, když je matčina ruka smetla z&nbsp;plátna.</div><div>"Nic takového tam není." Odpověděla podrážděně.</div><div>"Ale ano, je!" řekla jsem a prstíčkem se snažila dosáhnout až na místo, kde loď zápasila s&nbsp;bouří.</div><div>"Je to jen flek. Černá šmouha." Odpověděla, pokládajíc obraz na jednu z&nbsp;nejbližších krabic. "Už na to nesahej, byla by škoda ho zničit."</div><div>Sledovala jsem, jak odchází do vedlejší místnosti. Shlédla jsem k obrazu. Stožár na lodi se teď potápěl v&nbsp;rozbouřeném moři.</div><div><br /></div><div>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Mou pozornost náhle upoutalo dřevěné, zakroucené schodiště vedoucí kamsi nahoru.</div><div>"Pojď…" slyšela jsem hlas v&nbsp;mé hlavě. To slovo v&nbsp;ní znělo jako ozvěna, stále dokola.</div><div>"Pojď si hrát…" slyšela jsem znovu. Vzala jsem do rukou obraz a kráčela po schodech na horu. Ocitla jsem se v&nbsp;dlouhé chodbě plné stejných dveří po obou stranách.</div><div>"Ty si nechceš hrát?" slyšela jsem znovu ten líbezný hlásek ve své hlavě. Obešla jsem dvoje dveře. Stará podlaha hlasitě skřípala a vrzala. Najednou jsem stála před dveřmi. Starými se spoustou šrámů v&nbsp;dubovém dřevě, ze kterého byly vyřezány.</div><div>"Pojď si se mnou hrát!" milý, vybízející hlas se změnil na hlas tvrdý a panovačný.</div><div>Dotkla jsem se mosazné kliky. Byla tak ledová. Dveře se se skřípotem otevřeli a já stoupla na dřevěná prkna v&nbsp;podlaze. Venku bylo šero, mlha a jen slabé paprsky světla dopadávaly do pokoje. A v&nbsp;tom jsem ji viděla. Ležela na posteli a smála se na mě.</div><div><em>Klarisa!</em> Usmála jsem se na ni. Byla tak krásná. Černé vlasy z&nbsp;provázků jí sahaly až ke kotníkům a modré korálky, které měla místo očí se třpytili ve světle.</div><div>"Budeme si spolu hrát?" řekla a úsměv mi oplatila.</div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/hadrova-panenka-1-dil http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/hadrova-panenka-1-dil Hadrová panenka Mon, 23 Aug 2010 16:58:52 +0200 <div>Takhle to dopadá, když si vypůjčím mámin foťák, určený pouze k focení bytů (podle toho taky vypadá kvalita :D ). Pro případ, že byste nepochopili proč k focení bytů - máma pracuje v realitce. Ale to je hodně mimo mísu.</div><div>Zkoušela jsem fotit... Některé fotky se mi DOKONCE i líbí! A to už je hodně, když se mě líbí něco, co jsem sama vytvořila. :D</div><div>Takže jestli chcete, klikněte na ,,celý článek", dívejte se a plačte (:D)...</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Skvostný pohled na jedno pražské sídliště... :D<br /></div><div><img width="515" height="366" title="br&yacute;le" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/985/298/b90a9cc9e6_68491493_o2.jpg" alt="br&yacute;le" /></div><div>Světlo dokáže divy... Vůbec nechápu, jak se mi povedlo to bílé pozadí, když zeď naproti byla modrá.&nbsp;</div><div>Mimochodem: černé korále, růžové brýle a odraz lahví od piva - podobně směšně vypadá, když potkáte opilou, patnáctiletou slečnu s lahví čehokoli alkoholického v ruce.<br /></div><div><img width="517" height="366" title="Br&yacute;le" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/933/247/aaf16802d0_68491605_o2.jpg" alt="Br&yacute;le" /></div><div>Jednou bych chtěla, aby takhle někdo vyfotil knihu napsanou mnou... :)</div><div>Jinak tohle je Pán prstenů. :)<br /></div><div><img width="521" height="368" title="kniha" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/183/688/ec01b7dca9_68491786_o2.jpg" alt="kniha" /></div><div>Zkoušela jsem něco naaranžovat... Bohužel to schytal lak na nehty a moje staré korále... :D<br /></div><div><img width="522" height="366" title="lak na nehty" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/463/832/f9a56bbc66_68492029_o2.jpg" alt="lak na nehty" /></div><div>Chtěla jsem vyfotit detail oroseného květu, ale bohužel foťáky doslova za pár korun nedokážou zaostřit takhle blízko...<br /></div><div><img width="518" height="366" title="Květiny" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/453/174/2a9ea5ebf5_68492152_o2.jpg" alt="Květiny" /></div><div>A nakonec záběr mého oblíbeného nápoje - káva. :) Příště si seženu kávová zrna, asi to bude vypadat líp. :)<br /></div><div><img width="518" height="366" title="k&aacute;va" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/884/698/f2d0b0876e_68492299_o2.jpg" alt="k&aacute;va" /></div><div>Tak a mám to za sebou... :D</div><div>A co vy na to? ;)<br /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/kdyz-se-snazim-tvorit-jinak-nez-obvykle http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/kdyz-se-snazim-tvorit-jinak-nez-obvykle Fotografie Mon, 23 Aug 2010 16:58:40 +0200 <h2>...psaná</h2><div><em><strong><a href="http://light-in-my-soul.blog.cz/rubrika/povidky">Povídky</a></strong></em> - krátké výplody, sesmolené z náhlého přílivu inspirace nebo nezkrotné touhy psát.</div><div><br /></div><div><em><strong><a href="http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/kapitolovky">Kapitolovky</a></strong></em> - příběhy, které by byla škoda vměstnat jen do pár ,,povídkových" stránek. (zatím prázdné)</div><div><br /></div><h2>...focená</h2><div><em><strong><a href="http://light-in-my-soul.blog.cz/rubrika/fotografie">Fotografie</a></strong></em> - to když mě jednou za čas přepadne chuť ukázat věci ne slovy, ale obrázky.<br /></div> http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/ma-tvorba http://light-in-my-soul.blog.cz/1008/ma-tvorba Mon, 23 Aug 2010 16:58:32 +0200