na Blog.cz

Naše malá kočičí milovnice adrenalinu, která se moc ráda procházela po balkonovém parapetu o šířce asi 5 centimetrů včera uklouzla a spadla na beton z pátého patra. Samozřejmě jsme se okamžitě sebraly a vezly naší malou Whiskie na veterinu. Vůbec jsme netušily co jí je. Chodila. Ale čůrala krev a bůh ví proč (možná šokem) strašně slintala. S mámou obě ubrečené jsme čekaly, co řekne ultrazvuk. Pan veterinář nás i bez placení okamžitě poslal do veterinární nemocnice, že prý má protrhlý močový měchýř a že se jí břicho plní buď krví a nebo močí. Na druhé veterině jí udělali rentgen. Kupodivu neměla nic zlomeného kromě dvou žeber, která ale sama správně srostou i bez napravování. Napojili jí na kapačku a odsáli vzduch, který se jí udělal u srdíčka. A poslali nás domů s tím, že ráno si jí v 10 vyzvedneme.

Tak mám pro vás další překlad. Tentokrát je to překlad překrásné Italské písničky... Italsky se učím teprve chviličku (měla jsem asi 7 lekcí) tak omluvte moje chyby. Pomohla jsem si samozřejmě slovníkem a jedním anglickým překladem téhle písničky. Český jsem nikde nenašla (což je podivuhodné, protože je to opravdu úžasná písnička, ale... není to žádná Miley Cyrus ani Justin Bieber, tak asi proto není tolik známá...) tak jsem se rozhodla, že to přeložím já. :)

Překlad a video pod perexem. :)

Tak jo, jsem hrozná. Poslední článek v lednu. Vždycky na blog na nějakou dobu zapomenu a pak se sem vrátím. Nevím proč, asi mé podvědomí není schopné vydržet nějakou delší dobu u jedné věci. :(

Nicméně nedávno mě zachvátila touha vlastnit alespoň kousek z Harry Potterovského světa, jelikož moje neoblíbenější knižní série je už dávno u konce a před námi je poslední část sedmého filmu (a že je mi z toho pořádně smutno!). Napsala jsem dvoum svým neoblíbenějším postavám z Harryho dopis a přidala jsem i žádost o autogram. Byl to Alan Rickman (Severus) a Evanna Lynch (Lenka Láskorádová). A nebyla bych to pravý fanda, kdybych neposlala dopis i paní Rowling.

(viz celý článek)

Přeju vám všem krásné prožití zbytku vánočních svátků, výjimečné strávení posledního dne v roce a zároveň úspěšný vstup do toho nového. :) Snad jste včerejší den prožili v pohodě a teplu rodinného krbu u bohatě prostřené vánoční tabule s vašimi nejbližšími a pod stromečkem sklidili spoustu dárků. :) 

U nás letos probíhaly trošku netradiční Vánoce. Místo vysokého a bohatě zdobeného stromku... sotva metrový, ale i tak bohatě zdobený stromeček. :) V květináči, aby nám vydržel i do příštího roku a pak každý další rok připomínal předešlé Vánoce. Je to možná trošičku sentimentální, ale mě se ten nápad moc líbil. :) Samozřejmě i večeře byla výborná. Mamka kvůli mě oželela kapříka a rybí polévku. Místo toho kuřecí řízečky a ,,knedlíčkovka". :) Ježíšek u nás letos sice nakupoval skromně, ale i tak jsme si obě večer užily a to i přesto, že to byly naše první Vánoce pouze ve dvou. Ale co. :)

Tak doufám, že vaše Vánoce a následné svátky byly a budou stejně pohodové jako u nás a užijete si i poslední dny roku 2010. :)

Nic tak úžasného jsem nikdy nezažila! Už od srpna mám lístky, už tři měsíce se na to těším.

Šlo o koncert, skupina s názvem Crystal Castles vystupovala včera v jednom pražském klubu - Lucerna. 

Předkapela měla vystoupit v půl osmé, takže jsme s kamarádem a kamarádkou přišli v půl sedmé. Do klubu nás pustili ale až v osm a ještě do devíti jsme poslouchali DJ set. Pak konečně vystoupila předkapela, která své vystoupení skončila v půl deváté. Bylo nám to divné, protože klub měl zavírat v deset - je v centru Prahy a mezi normálními byty, takže by měl dodržovat noční klid. V deset se pódiu objevil nějaký pán, který z kusu papíru četl něco jako tohle ,,Mám pro vás takovou zprávu, zpěvačka Crystal Castles si zlomila kotník a doktor jí řekl, že musí zrušit celou šňůru. Ona vás ale nechtěla zklamat a tak je tady..." hrozně se mi ulevilo, protože představa, že nás po tří a půl hodinovém čekání pošlou domů mě vážně vyděsila. Pak ale přišli na pódium. Bylo to úžasné! 

Ahoj, moji milý. Opět se po nějaké době ozývám.

Měla jsem se asi ozvat ihned po návratu z dovolené, že? Ale znáte mě... Let jsem zvládla skvěle. :) Musím se pochválit - zvládla jsem jít po všude přítomných cedulích až ke gateu, ze kterého jsem měla odlétat. A stihla jsem to i včas! :D A Itálie? Jako vždy skvělá! Po příletu jsem si ihned sundala zimní bundu, kterou jsem si vezla z Česka, a dolu šla i mikina. Sluníčko pařilo a bylo takové teplo, jako u nás přibližně v polovině července. :) Do konce týdne se sice hodně ochladilo, ale rozhodně bylo pořád o moc tepleji. Pobyt? Úžasné. :) Tuším, že moře jsme neměli víc než 20 metrů. Šumění a hukot z lámajících se vln jsem slyšela snad nonstop. :) Navíc naši ,,italští příbuzní" nás hrozně rozmazlovali. Alespoň co se týče jídla. Každý oběd a každá večeře nejméně o třech chodech. A nemusím snad zmiňovat, jak oni skvěle vaří! :) Zkrátka úžasné! Měla jsem čas snad na všechno - chození po obchodech, odpočinek na pláži i sport (na který jsem mimochodem úplně levá, ale zahrát si po čtyřech letech tenis se mi vážně líbilo :)). Co se týče psaní - i na to se čas našel. :) Panenka je už dávno napsaná. Bohužel jenom v sešitě. A přepsat něco do počítače, to je pro mně opět nadlidský úkol. Znovu píšu: znáte mě. :)

Co se ale nadpisu týče, jde o dnešní odpoledne. Nebo spíše večer. S kamarádkou jsme si řekly, že už jsme nějaký ten pátek nebyly v kině. A když jsme tak koukaly, co hrají, do očí nás praštil nadpis ,,Saw 3D". Já, skalní fanoušek hororů a ona milovní téhle krvavé řady jsme to prostě musely vidět! A tak jsme šly... Povím vám, nic horšího není! Nevím, jestli to bylo celým filmem, nebo že to bylo ve 3D. 3D efektů tam opravdu moc nebylo, jen párkrát na vás vystříkla krev nebo vylítla něčí střeva. Nikdy jsem si ale neuvědomila, jak je hrozné koukat se na tak velkém plátně s tak autentickým zvukem na to, jak si někdo trhá zuby, nemůže se dostat s železné hořící pasti, zapichuje si háky do prsních svalů, aby zachránil svou milovanou, snaží se dostat ze sedačky auta, k níž je přilepená jeho kůže, nebo se mu zabodávají tyče do úst a očí. Jsem docela silná povaha a když něco takového vidím v televizi, nic to se mnou nedělá. Tady jsem ale vždycky měla nutkání zakrýt si oči a schovat se do kamarádčiny náruče. Neudělala jsem to - za 189 korun si z toho přece nemůžu nechat nic ujít! :D Poprvé jsem si ale všimla, jak je ten děj propracovaný a GENIÁLNÍ. Nemůžu to vysvětlovat, bylo by to ještě na pěkných pár řádek těch 7 dílů, které to má. Snad jen jedno doporučení - shlédněte to, jestli vám nevadí dívat se na herce, kteří předstírají šílené utrpení. Nicméně po přežití filmu byla ještě o hodně zajímavější cesta domů - za tmy samozřejmě. :D Celou cestu jsem se otáčela a hádala, z kterého keře mě někdo přepadne. Srdce mi bušilo tak, jako snad ještě nikdy. Domů jsem naštěstí došla živá a zdravá. :)

To by bylo asi pro dnešek vše, zítra... dneska je pondělí, měla bych jít spát. :)

Dobrou noc všem,

Vím, že podzim teprve nedávno začal, věc se má jinak. Dnes, asi za dvě hodiny odlétám do tepla. Konkrétně do Itálie, kde je teď údajně kolem 20°C. Konečně teplo! Alespoň trochu... Z toho letu jsem pěkně nervozní. Né, že bych se bála lítat, už jsem i párkrát letěla, ale ještě nikdy ne sama. Letím tam za tátou, který už tam nějakou chvíli je a máma se mnou letět nemůže. Tak jsem zvědavá, jak to zvládnu.

Proč vám to píšu? Je to vlastně i z toho důvodu, proč se tady ještě asi po dvou měsících neobjevil další díl Panenky. Asi jste na to u mě už zvyklí, znáte to... Nebudu se vymlouvat. Jsem líná. Je podzim a myslím, že na mě tak trochu leze zimní spánek. Vždy, když přijdu ze školy, jsem akorát tak zralá na spaní. Jdu si lehnout a vždy, když se pak vzbudím, akorát si dám večeři, udělám úkoly a jdu zase spát... Ne, že bych si mezi tím nemohla najít ani chvilinku na psaní, ale jak už jsem psala - jsem líná. Však mě znáte. :)

Teď budu mít týden volno, tak pro vás něco určitě napíšu. Příští víkend to máte mít. Možná i dříve, jestli se někde tam dostanu na inernet.

Tak se mějte krásně,

Dnes je mi 14. :) Včera, když jsem usínala, jsem přemýšlela nad tím, jak ten čas utíká. Ale opravdu hrozně rychle. Pamatuji si ještě, jak jsem ve druhé třídě seděla ve školní lavici, koukala na rozvrh hodin a říkala si, že to na téhle škole budu muset vydržet ještě sedm let. Nakonec to ale dopadlo trošičku jinak - přestoupila jsem totiž ve třetí třídě na jazykovku. Také si vzpomínám, jak jsem se jedno zimní ráno oblékala do školy a říkala si, jak to bude strašné, až budu muset ráno vzávat ještě dřív, abych se mohla namalovat. :D Já vím, je to směšné. :)) Také se mi vybavila vzpomínka, jak jsem jednu Silvestrovskou noc koukala z okna na ohňostroj a těšila se, až budu moci chodit s přáteli ven za tmy. :) A teď? Na základní škole mi zbývají pouhé dva roky, maluju se už také docela dlouho (a kupodivu vstávám později, než tenkrát :D) a ven za tmy s přáteli chodím také. Zkrátka to, co mi tehdy připadalo jako hrozně vzdálená budoucnost teď prožívám. Zvláštní pocit. Schválně si někdy zkuste vybavit nějaké podobné okamžiky z dětství a porovnat je se současností. :)

Čtrnáct ještě není žádný tak významný věk jako třeba patnáctiny nebo osmnáctiny, proto se nekoná žádná velká párty, dnes to jen oslavím s mamkou a v sobotu se bude konat malá sešlost mých nejbližších přátel. A upřímně-takováhle oslava je mi i milejší, než nějaký obrovský mejdan. Jsem si jistá, že si to všichni skvěle užijeme. Kamarád se dokonce nabídl, že upeče dort,tak jsem zvědavá. :D

Dnešní můj slavnostní den... no nedopadl úplně podle mých představ. Po úmorném školním dni jsme se dobelhala ve čtyři odpoledne domů s náladou na bodu mrazu, protože tělocvik dokáže člověku tu náladu zkazit tak, jako jen máloco. Napsala jsem úkoly ze španělštiny, matiky, chemie, češtiny a dějepisu (že zrovna dneska nám toho dali tolik...), pak jsem vzala vysavač a začala uklízet, protože mě o to mamka dnes ráno poprosila... Nemůžu si ale stěžovat, hned mi totiž zlepšilo náladu 26 lidí, kteří mi k narozkám popřáli. Sice jen přes Facebook nebo sms (tedy mimo lidí, s kterými jsem se dnes viděla-ti mi popřáli osobně :)), ale i to člověka prostě potěší. :) 

Jinak chci se zeptat, jestli má někdo ještě zájem o Hadrovou panenku. Já vím, že přidávání téměř po měsíci není ideální pro udržení napětí příběhu a vaší pozornosti, ale já jsem poslední dobou prostě tááák líná! :D Nechci to sem přidávat jen tak pro sebe, ale i kdybych to měla psát pro jednoho člověka, tak to psát budu. :) Tak prosím dejte vědět. 

Vaše čtrnáctiletá 

Jinak chci začít obnovou designu a od zítřka psaním, takže se tady snad zítra večer objeví povídka. Mějte se krásně a užívejte prázdnin, dokud jsou :)

Je tady devátý den v novém roce, a já píšu teprve první článek :((. Jak si užíváte ledna? Já tedy moc ne, blíží se vysvědčení, ale... kašlu na to, už to nezachráním. V tomhle pololetí jsem pokazila, co jsem mohla, takže budu muset zabrat. A to hlavně proto, že (přestože jsem teprve v 7. třídě) už jsem si vybrala střední školu :D. Zní to asi divně, ale opravdu jsem přesvědčená o tom, co chci dělat celý život-PSÁT! A tak jsem si na internetu našla střední školu na které je obor žurnalistika a média. Bohžel, škola je soukromá a stojí kolem dvaceti tisíc ročně (plus ubytování [1300 měsíčně]-protože je vzdálená přes 300km od Prahy), takže si nejsem jistá, jestli si jí naši budou moci dovolit. Jakože určitě ne :'(. A tak jsem se rozhodla, že budu bojovat o stipendium, které získám, když budu mít na konci 8. ročníku nebo v pololetí 9. maximálně jednu dvojku.. To jsem na sebe vážně zvědavá :D. Za další se také pořád rozmýšlím nad povídkou. Mám pár nápadů, ale nejsem si jistá, jestli by se z toho dalo něco napsat. Jsou to takové útržky, situace, ale příběh z toho dohromady asi nedám :(. Je to přesně jeden měsíc a dva dny od poslední povídky, měla bych pro Vás už nějakou napsat, ale nevím nevím :(.

A co vy? Kam se chystáte na školu? Co vysvědčení? Pište, zajímá mě to ;).

Tak se zatím mějte krásně,

Vaše Alexys